Tak včera byla šňůra přerušena - podvádět a dohánět to asi nebudu, to je prostě život s Annou :) Vedro k padnutí, koupání v bazénku u babičky, cesta domů autem a spát v pekárně - to jednoho řádně přetáhne až se z toho špatně spí.
Po prvním probuzení jsem usla s tebou a byť jsi se v noci často budila na kojení, probrala jsem se až v šest hodin ráno.
Probudili jsme se do dalšího teplotního pekla - tentokrát však mezi skoro čtyřmi vyhřátými stěnami našeho bytu. Já jsem měla už dopoledne pocit, že jsem snad v noci nezvařela oko a skoro usínala ve stoje - kombinace moji únovy a tvého nepohodlí z horka byla lehce ďábelská a vůbec tomu nepomohlo to, že jsi nechtěla po obědě spát - vlastně se ti ani nedivím, v takovém horku. Já jsem bohužel byla zralá na to usnou ve vteřině.
Po hodině a půl a asi pěti pokusech tě uspat a dostat zpátky do postele jsem to vzdala a šla s tebou uklízet balkon, což mě celkem probralo - příjemné s užitečným a tebe to myslím bavilo taky.
Pak jsme se vyrazili všichni tri k babičce na bazén. Asi přitahujeme mraky - těžko si nebrat osobně, že jen co vlezeme do vody, zaleze slunce za velký mrak a vykoukne až poté, co zase vylezeme ven. U babičky bylo fajn - domů ale jeli zase v emocích. Byla jsi už hodně unavená, horko, dusno, přikurtovana v sedačce, ale jinak se od babičky dostat domů nedalo. I usnout ti trvalo. Ale spuostil se déště a venku je svěže - snad se tak vyspíš líp a zítra vyrazíme společně ven - za lepšího počasí.
Pravidelné hlášení ustrašné mámy - čísla rostou - peek vlny nastane zřejmě v druhé polovině července, kdy přijede teta Vendul - nechci na to myslet, protože jinak by se mnou bylo k nevydržení úplně. Nevím, jak nemyslet na něco tak reálného jako ze tahle zpropadená nemoc. Nechystají se žádné opatření - prostě ať to projde popuplací - asi. Nikdo nic, nikdo se ničeho nebojí. Nic se neděje. Moc bych si přála, abychom tomu zase unikli a byli v pořádku a zdraví. Všichni. Abychom mohli být těch 14 dnů spolu a bylo nám hezky - strašně se na to těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat