Dopoledne jsi šla s babičkou na mlýnek a dát listy z kedluben kozám a odpoledne jsme válčily společně. Nejdříve v posteli, kde ale nešlo usnout a pak v kočáku - kde sis snad odpočinula. Cesta ve stínu parkem mi byla útěchou a tobě snad taky. Večer už obligátní grilování a tvoje běhání po zahradě. Nakonec jsme zkusili nafouknout bazén a společně s babičkou v něm - bez vody - seděly a ležely. Zítra se asi bude hodit.
Jsi láska zamilovaná do skluzavky - všechno je skluzavka - i polštář opřený o zeď, stěna bazén - ze všeho jde něco poustit a šůůů - už to jede. Chybí mi náš táta Aninko - už zítra zase budeme spolu.
Chci dneska brzy usnout - nemyslet na to tolik věci najednou - mám strachf, aby v pořádku dorazila teta Vendul, aby se cestou nenakazila, aby doletěla v pořádku a pak odletěla zase v pořádku domů za pejsky. Mám strach o nás i babičku s dědou - ten to vše bere na lehou váhu.
Na chvíli jsme vydechli a okusili normální život (ikdyž to tam vzadu pořád bylo) a zase se to na nás valí - na mě. Každý večer i v průběhu dne tě prohlížím, večer ti svítím za uši, hlídám každý flíčke na kůži a stejně mám strach, že tě nebudu umět uchránit. Kolem se děje tolik nepěknéo a teď a tady se máme vlastně strašně krásně a já si to nedokážu užít - nevím, kdy se můj život změnil a já to neumím - nebo jsem to možná neuměla nikdy. Jen zpětně lituji, že jsem dané okamžiky neužila s větší radostí a větším klidem. Přála bych si to kvůli tobě změnit - nikdy nevrátím žádnou promarněnou minut s tebou. Rosteš strašně ryhle a zatím je to den od den lepší, ale nejde to zastavit. Míň se nervovat, víc nechat plynout…
Žádné komentáře:
Okomentovat