Jednou sejdeš z cesty a už se vezeš - teď už mě asi nic nedonutí psát každý den, ikdyž o to vlastně nejde. Doma mám večer, narozdíl od Hoštic, co na práci a když se k tobě naposledy vrátím do postele - už se mi z ní nechce - tak se nezlob.
Na úvod - jak už je zvykem - meteo situace. Od toho se taky odvíjí - vlastně všechno :) V pátek večer a v noci konečně pršelo, vzduch se trochu vyčistil a líp se spalo. Konečně. Sobota ráno pak byla drochu zamračená a trochu studená - dokonce na bundičku. Vyrazili jsme společně vyhodit odpadky - no jo - výlet roku, ale myslím, že nám dopolední provětrání a malinká prácházka udělala všem dobře.
Po obědě jsi se chvíli prospala a pak jsme vyrazily spolu konečně zase na hriště a skluzavku. Na hrišti jsme byly dlouho samy - obvykle to tak bývá a tak tě chlapeček, který se klouzal na tvé skluzavce trochu vyvedl z míry :) Po zpáteční cestě jsme to vzaly přes obchod, abychom koupily chleba a máslo na nedělní ráno. Jsi v obchodě tak hodná - asi jak je to pro tebe všechno nové.
V neděli se zase vrátily vysoké teploty a s němi i větší únava a s tím spojené rozčarování. Ale zase to mělo tu výhodu, že jsi pokrátké výměně názorů mezi mnou a taťkou mohla s taťkou vařit a to byla určitě zábava a navíc byly těstoviny s rajčatovou omáčkou fakt výborné. Po obědě dorazila tradičně babička s dědou a tak s taťkou zvedli kotvy a cestou na domeček jsme si dali zmrzlinu (byla slabší).
Návrat domů byl poněkud rozpačitý, protože taťka zjitil, že jedna ze střech na terasou je zakonenčena okapem a žil v dojmu, že ten tam vůbec nebude. Já zase žila v dojmu, že nad oknem z obýváků bude zastřešení minimálně jednou tak dlouhé jako je teď a ne ze celé venkovní posezení bude vlatně před pracovnou a ne přímo před obývákáme - nechápu, že mi to nedošlo dříve. No co už… každý se musí s mířit s něčím jiným.
Nakonec jsme se rozhodly, že se ještě pojedeme společně vykoupat k babičce - jsi ve vodě tak ráda a vlatně se ani nebojíš. Mrzí mě, že jsme kvůli kovidu a ekzému nechodili na žádné plavání a neumíš tak plavat a nemůžu tě ve vodě pustit - myslím, že by se ti to moc líbilo. Musím ti koupit ten plavací pásek.
Aničko - každý den je s tebou úžasnější a úžasnější. Jsi tak strašně chytrá a je tolik okamžiků, kdy mě překvapíš tím, jak moc mi rozumíš. Jak umíš zajít pro věc, pro kterou tě pošlu, jak umíš sama něco vyřešit, jak si povídadáš a plyšáčkama, jak máš každého z nich ráda a objímáš je. Je tak roztomilé, jak místo slov používáš jen první slabiku - případně druhou, pokud je první složitá. Jak sis dneska v bazénu hrála chvíli s krabem a pak se na něj při odchodu ptala - prosím? Jsi neskutečná!
Jsi náš velký parťák, ikdyž jsem někdy naštvaná a unavená. Miluju tě nejvíc jak to jde.
Čísla rostou a já odpočítávám dny, kdy tady bude konečně teta Vendul - už aby to bylo. Ještě 13 dnů a bude tady. Budeme pohromadě.
Jo a hledám ti tu skluzavku na zahradu - zasloužíš si ji. Máš ji opravdu ráda!
Žádné komentáře:
Okomentovat