Mami #19

Poslední horký den a od zítra ochlazení. Ráno hezké probuzení, ale po hodině bdění tě rozhodilo, že jsem složila šátek a nechtěla ti dovolit ho po několikáte rozložit - křik, slzičky, neštěstí, zkažený den i život. Všechno špatně - jen jsi chodila po bytě a mrčela a já s tebou.

Taťka optraně navrhl, jestli nechceme využít teplého dne a nejet k babičce už dneska a ne až, jako obvykle, v úterý - asi to bylo dobré řešení pro všechny, kdo ví, jak by ten dnešní den nakonec dopadl. 

Rychle se začít balit, vyřídit vrácení šátku, zajistit možnost vyzvednutí přilby u Milana, stihnout toho co nejvíc a co nejefektivněji. Myla jsem si zuby v koupelně, když se z druhého konce bytu začalo ozývat “mami” - ne “mama” ale mami - tím nejsladším hláskem na světě - mami, mami - nahlas, s vlastní radostí z naučeného nového! Jsi láska! Opatrně jsi nakoukla do koupelny a zatleskaly jsme si. 

A pak už hybaj do auta, pod paží šátek, balíček k odeslání, batoh s věcma, které jsi v průběhu mého balení zase vytahovala - takže bohužel, část nového bublifuku od tety Vendul zůstal doma - příště. Křik a pláč na každé zastávce - je ti horko - mi taky, už chci být venku z auta - cesta je dlouhá - čím víc pláčeš, tím víc se prodlužuje. Je mi tě tak líto. Nás. 

U babičky jsem ani nemkla a ty už jsi stála v obýváku u skluzavky, ze které svištěla láhev s pitím, pusa taťkovi, rozloučení a tradá ven s babičkou sekat trávu. Chceš gumáčky - není probém. Plenku nepotřebuješ. Na oběd máme těstoviny a já k tomu půlku spáleného závinu - jsem prase. 

Po obědě jde s babičkou na kozičky, mlýneček, vodičku, cokoliv - jdete ven. Neumím vypnout, neumím usnout. Chvíli zevlujina telefonu - dneska ho mám v ruce pořád, protože se neumím rozhodnout, který šátek nám koupit, tipuji, že to skončí tak, že se oba prodají a bude. Stihnu si udělat kávu, doslova sežrat čtyři krowky, pásek a půl čokolády a ovocný nanuk. Už jsme psala, že jsem prase? Stihla jsem odpovědět Lucce a už jste tady. Slyším, jak ti babička napouští bazének, ale je brzy chladno - tedy na to, abych seděla ve vodě a lila ji po sobě ze všech stran. Vylezeš tedy neochodně ven - musím tě lstivě nalákat na ňam ňam - a liješ po sobě vodu dál, ale už alespoň nejsi nahá. Já se stihnu navečeřet, ty sníš krajíc chleba, kousek kedlubny, okurky, rajčete, papriky - zrovna, když jsme skoro všechno snědla já, tak máš chuť taky. 

Domů, máš mokré boty i ponožky. Babička má starost v čem budeš chotit zítra. Její starosti - když si na sebe vylila konev, tak se smála. Seblíct, pořávat do sprchy, pořvávat, že nechceš župan a utřít, vyčistit zuby (byla jsi strašně šikovná) a horu spát. Ještě si nechat dá pusu od dědy a cicat - do rána! 

Vzduch tady z otevřeného okna voní pořád stejně, na uličce je pořád to stejné ticho, jako když jsem se vracela domů v noci v létě, když mi bylo šestnáct. Trochu chladno, voní posekaná a trochu zatuchlá tráva, občas někde ještě hraje televize a jen bliká modré světlo. Pořád je to stejné. 

Čísla rostou - pondělí ještě nevím, ale asi velký špatný :( Prohlédla jsem ti hlavu ze všech stran, abys neměla ve vlasech nějakého hajzláka, ve spánku jsi přerotovala celou postel. Spokojeně mi teď dýcháš skoro na záda. 

Jsi už strašně velká, neblázni! Lásko naše!