Tak jo - druhý den. Zvednout se k tomu tabletu nebylo jednoduché, ale jsem tady. Dneska byl moc fajn den a ikdyž bylo tvého nene znatelně méně, už se těším, až poprvé v životě řekneš na něco jojo :)
Dneska jsem byli hodně spolu, holčičko moje. Byly by z toho asi hezké fotky na instagram - prostě ten náš vesnický lajf. Dopoledne si běhala jen v gumákách a tričku s nahou dupkou a zalívala kytičky a hlavně sebe, babička moc odpočívat neumí, ale já si na chvíli užívala té pohody, tepla, sluníčka a toho, že můžu zase sedět s mamkou a taťkou na našich schodech a pít kafe - teď už všichni tři. A smát se společně tomu, jak leješ vodu víc na sebe než na kytky.
Odpoledne šla babička a dědou do práce - středy jsou naše! Tentokrát se nám to povedlo a ty jsi usla a odpočinuly jsme si tak obě - já mohla poslouchat podcast a užívat si sluníčka a tys nabírala síly na podvečerní lítačku po zahradě.
Jsi už všude, ničeho se tady nebojíš, všechno tě zajímá, na všechno se díváš a opakuješ. Plazíš se po břiše v růžových teplácích nám pod nohama a my jsme s tebou všichni šťastni a v duchu jen odpočítáváme dny, než s námi bude i Vendul. Dneska nad tebou letěl čáp a tys ho poznala - jsi úžasná!
Táta doma staví dům - dneska už nám dělali omýtky - snad už to teďpůjde rychle. Tady mě taky trochu mrzí, že jsem nevedla stavební deník, ale snad se mi podaří dáte dokupy alespoň fotky.
Ani jsem se Jakuba neptala, jak mu je, protože mám strach z odpovědi. Se zdravím to teď máme hodně na štíru a je to věc, která mě hodně trápí a se kterou neumím uplně dobře pracovat. Mám strach o tebe, o tvého tátu, o nás, o babičku s dědou… Mám strach z každého tvého flíčku a zakašlání. Někdy mě strach o tebe a myšlenky na to, že by ti nebylo dobře až paralyzují a já nedokážu hodiny myslet na nic jiného. Dokážu si tím zkazit i chvíle s tatou, s babičkou a dědou a hlavně i s tebou.
Mrzí mě, že se tvůj táta moc neumí nastavit na to, že k uzdravení možná bude nutné víc než jíst léky. Nebo tedy - on si myslí, že už udělal do mohl a já vím, že to tak není. Vím, jak je to těžké, ale proto taky vím, že se to dá zládnout - minimálně to stojí za pokus.
Ale já mám před sebou taky výzvy - snad se s nimi poperu. Jak fyzické, tak psychické. Některé více některé méně akutní - ale mám dojam, že všechny dost spjaté. Snad vyřešení zubu a zánětu v těle trochu povolí stavidla a začnou se mi rozplétat další nitky mých trápení a hlavně se mi uleví - opět jak mentálně tak fyzicky.
Moc bych si přála, aby nám bylo dobře - všem. Abychom si mohli užívat toho, jaká jsi úžasná naplno - protože si nic jiného nezasloužíš. Momenálně toho moc schopni nejsme, ikdyž se snažíme. Musíme víc!
Žádné komentáře:
Okomentovat