Třetí den. Spíš a zatímco se tatínek dívá na Hvězdné války (snad, prý epizoda 1, ale prý se má začínat od epizody 4) já se snažím držet sňůru a něco málo ti napsat. Dneska jsme už doma - v naší posteli a jak jsem včera nakousla zdraví a strach o tebe, tak nás do dneska dohnalo.
Jako z čistého nebe (teda spíš ze špinavých rukou) jsi zase dostala do pravého očička zánět spojivek. Hned ráno jsem si všimla, že máš ospalky víc než obvykle a během dvou hodin bylo jasné, že se to v nic dobrého nevyvrbí a tak jsme naložily babičku a jely společně za naší oblíbenou paní doktorkou. Kéž by byli všichni doktoři takový. Dostala jsi antibiotické kapičky, tak snad brzy pomůžou.
Chvíli na to mi volala zubařka a zítra jdu vytrhnout zub :( Snad to tady všechno společně zvládmene, mám z toho trochu (vlastně dost velkou) obavu.
Už ráno mi bylo jasné, že plánovaný výlet do Lednice se zřejmě konat nebude - jakpak by taky ano, když by bylo být krásné počasí, do Lednice my jedině za deště a zítřejší zákorok to jen potvrdil. V úterý nás tedy čeká Brno na otočku - uf, to tedy - no nechci stahovat kalhoty!
Kombinaci mých i tvých zdravotních obtíží byl dnešní den trochu náročný, při tvém odpoledním hlídání jsem byl tak unavená, že jsem na gauči usínala a ty sis s Duplem zřejmě hrála sama - jsi úžasná. Pak jsi ale asi naznala, že odpočinku bylo dost a zbytek odpoledne byl velmi, velmi konaktní. Trochu emocí i hodně smíchu při večerním koupání a po dlouhé! době čištění zoubků s pláčem. To mě mhodně mrzelo a příčí se mi to, ale bohužel je čistění zubů důležité a zdálo se, že jinak to dneska nepůjde.
Stihli jsme i zajet na domeček - polovina pokojů už má omýtky a hned vše vypadá jinak. Akorát - co jsem domluvila nebo vybrala já, tak se nějak všechno kazí - od střechy přes okna - mrzí mě to. Chtěla jsem být užitečná, ale zatím to vypadá na pravý opak :(
Když jsem tvému tatínkovi řekla, že jsem konečně začala psát tvůj blog, ledy se hnuly a začal konečně vytvářet blog přimo pro tebe. Je to super, ale není to vůbec důležité, důležité je vydržet :(
Měla bych jít spát - zítra ráno musím být po osmé v zubařském křesle, kéž by vše probíhalo stejně dobře jako posledně. Nevím z čeho, ale trpne mi pravé ramenoa ruka, asi jak jsem tě dneska více nosila na rukou, je to nepřijemné, snad se z toho vyspím. Myslím taky na dnešní první terapii a na to, zda to bude mít smysl a trochu nám to pomůže a uleví v tom věčném stresu a napětí.
Miluju tě - mysičko naše maličká!
Žádné komentáře:
Okomentovat