Linie a zrušené výlety #7

Musím se přiznat, že dneska se mi do psaní opravdu moc nechtělo a musela jsem se trochu přemlouvat a nakonec se nechtělo asi ani tobě, protože jsi mě k psaní nechtěla pustit. 

Dneska jsme měli prohlídkový den, dopoledne jsme se jeli podívat na dům babičky známých, který je tomu našemu trochu podobný, akorát má tedy myslím ty “horší” okna, mnohem dražší dveře, v kuchyni dvě! rohové skříňky a niky ve sprchovém koutu a vaně v různé výšce. A strašný smrad všude okolo. Já vím, je to děsivé - sama nevím, co z toho nejvíc. Výlet jsme zakončili prohlídkou našeho domečku, kde je vnitřní omítání v plném proudu a já si tam dneska konečně přišla jako někdo, kdo ty lidi taky platí - pánové omítači nás hezky zdravili, smáli se n nás a trpělivě ti uhýbali z cesty, protože ty jdeš “sama” a je ti jedno, že to znamený brodit se v opadané omítce, hadicich a kablech. Odjezd se samozřejmě neobešel bez scény hodné Národního divadla - byť jen moravskoslezského. Ach Aničko - kež bych tě uměla nějak spolehlivěji uklidnit, abychom se obě nemusely tak trápit. 

Domů jsme tě dopravili evidentně nejen hladovou, ale taky značně unavenou, takže další představení na sebe nenechalo dlouho čekat a během toho, co jsem se nažila domluvit na svých umělých zubech v hodnotě luxusní rodinné dovolené, jsi se za asistence tatínka válela po posteli a plakala. Bylo mi tě tak líto. Zítřejší výlet do Brna se odkládá - na prosinec - na dědovi narozeniny. Trochu se mi ulevilo, protože jsem měla dost výčitky z toho, že tě potáhemem autem v takovém horku. V prosinci beztak nasněží kupa sněhu. 

Po tvém hodinovém spánku se úmorné vedlo a slunce vyplo a začalo pršet - vidina odpolene stráveného v naše pidibytě pomohla spooleně s vydřidušským telefonátem dědy k tomu, že nás taťka odvel na vesnici už dneska. U babičky jsi okamžitě ožila a tvoje prvni kroky vedly zcela jistě ke skluzavce - tvoje nové závislosti. Večeře proběhla opět v duchu vrabčího stravování, vyčůrat, umýt zuby - moje nervy - šůs, šůs už zase nepatří mezi oblíbené songy a spát. Ještě kap kap do očička, které už je snad zdravé a můeme to pro dnešek odpískat. 

S nasátou tebou brouzdám tupě hodiny po internetu - zbytečně, měla bych raději spát, mám výčitky -  zbytečně. Zítra udělám to stejné. Ach jo - kež bych alespoň vytvářela nějaké hodnoty. 

Díky mému dnešnímu nerozhodnému a zmatečnému chováním sátle nemáme dětskou sedačku na kolo. Snad ji stihnu koupit, než začneš jezdit sama - kolo totiž bude stát mnohonásobně více. 

Jsi nádherná - svítím na tebe mobilem a nemůžu se vynadívat. Zůstaň nám taková - roztomilá fracírka. Láska§