Dneska byl Aničko krásný den. Tvoje očičko i zub se rozhodli, že nás přestanou trápit a hned je na tom světě líp. Ještě aby šlo do háje všechno, co trápí našeho taťku.
Dneska měl svůj den - den otců. Jsi ještě malčák, tak jsem ti s dárkem pro něj pomohla. Vybrala jsem pro vás knížku o tom, jak moc má tatínek zajíček rád svého malého zajíčka, ikdyž podle mě nikdo nemá rád nikoho víc, že tatínek tebe. A taky jsem na ledničku vytiskla vaši společnou - moji oblíbenou - fotku.
Celý instagram se předhání, kdo má nejlepšího tatínka - ať už svého nebo svých dětí. Beztak je to zbytečné - nejlepšího tátu jsem pro tebe vybrala já. Ani to neví, nikdo jim to neřekl, ale já vím a ty to víš a to je hlavní. Že láska, že srdíčko…
Dopoledne jsme spolu uklízely a ikdyž to trvá asi 5x dýl než když bych uklízela sama, bylo to vlastně skvělé a sranda - chvíli sis hrála sama se zvířátky, kterými jsi obestavěla vysavač, chvíli jsi koukala jak vysávám a přemísťovala boty, chvíli stolovala s talířky a okurkami a chvíli se dožadovala ňam ňam. Dvakrát jsi podlezle postel, takže tam jsem už vysávat nemusela.
Oběd pak vařil taťka - asi k tomu dni otců, ale měli jsme krevetové rizoto. Teda tys měla zeleninu s masíčkem ze skleničky - promiň, ale podle všeho ti to dost chutnalo. Poslední dobou jíš jako vrabeček a dneska jsi ohrnula nos i nad malinou. Ve tvých představách se podle mě plácáš v hordách másla, tuky jsou oky, ale čeho je moc toho je málo - jak by řekl taťka.
Jako každou neděli, až na pár výjinek, přijela babička s dědou a započalo se drama dnešního dne - babička si utopila telefon v kávě s mlékem (a nejšpíš i cukrem!). A nejen telefon, utopila taky tvého bílého pejska a sluneční brýle. Až na telefon se z toho všichni dostali. Tefonu nepompohla ani svědcená voda v podobě Sejvovice, kterou taťka schovával doma a byl nucen otevřít a která má teď označení GSM. Babička teď bude minimálně od středy potichu - bez wifi.
Zbytek odpolene probíhal spíš v poklidu a ty jsi začala používat nové slovíčko - kromě “dolů” jsi začala říkat i “nahoru”. Tady teda musím na tátu prásknout, že hrubě podcenil a myslel si, že jsem si to trochu příkrášlila, ale podržela jsi mě a “nahoru” jsi zopakovala i před ním. Prostě jsi nejlepší. Nahoru - oči - není - jsi božánek! Největší frekvence však stále dostahuje slovo ne, které je pro tebe univerzální a bleskovou reakcí na každou větu, které se byť vzdáleně blíží otázce.
Večer se šel taťka projít a my jsme dobojovaly den do zdárného konce. Byl to hezký den, plný tvého smíchu a upocených vlásků z horka, doma běháš pořád s holou dupkou. Jdu nahahnat sebe a hlavně taťku do postele, ještě zítra a čeká nás další náročný procestovaný den - snad to společně přežijeme.
Miluju vás oba dva - jako hovado!
Žádné komentáře:
Okomentovat