Aničko - ten koncept psaní blogu se mi nějak vymyká z rukou. Trochu to cítím jako povinnost a ty mám tendenci odkládat a “psát do šuplíku” a tak to dělám i s tímto blogem. Je to škoda. Zkusím to od zítra - nebo prostě dalšího dne trochu jinak. Najít si pár minut přes den, nepsát ty moje romány a nenutit se k tomu.
Těžko uvěřit tomu, že ještě před pár dny to byl v Hošticích denodenní blázinec a šrumec s tetou Vendul a teď už tady zase není. Ale je to tak jak to je a s tím je potřeba pracovat - nedá se nic dělat.
Byla to krásná dovolená. Skoro celou jsme ji strávili společně a přestože nám počasí trochu házelo klacky pod nohy, myslím, že jsme si ji užili.
Mám pocit, že jsi za těch bezmála čtrnáct dnů tak vyrostla a naučila se tolik nového - jsi si v tolika věcech víc jistá. Tento týden jsem si začala více všíma toho, že si už víc hraješ s hračkama - že vezmeš do ruky baletku a skáčeš s ní, s ještěrkou jsi dneska lezla po skluzavce - nádherný pohled. Máš svoje hračky moc ráda, jen to nošení dopostele se nám taky trochu vymyká z rukou - u babičky už je nosíme nahoru v tašce!
Momontálně je oblíbený Malý slon, kterého ti koupil táta. Malý s tebou spí, v noci ti ho podám a ty zašeptáš “malý” a zavřeš oči (a nacucneš se, aby nedošlo k mýlce, že jen tak usneš).
Doma i u babičky nás všechny komanduješ - ty jdi tam a dělej to a babi, babi, babi. Trochdu se srovnal spánek a většinou i docela rychle uneš a vzbudíš se kolem půlnoci a pak až ráno. Jsou ale výjimky, někdy i dva dny posobě, kdy se vzdudíš třeba ještě kolem druhé a pak ti dloho trvá, než zabereš. Ale to je z části i moje vina, kdybych v tu dobu spala, tak se asi nevzbudíš.
Žádné komentáře:
Okomentovat