Dneska to bude trochu loterie, zda stihnu dopsat alespoň pár vět - usla jsi sice docela brzy a zbudila se jen dvakrát a ryhle zase usla, ale teď se asi vinou horka a klapání do klávesnice převaluješ ze strany na stranu.
Devatenáct stupňů - tropická noc. Dneska jsem vyšli ven až později odpoledne k babičce na bazén.
Dopoledne jsem vysávala a dneska tě moc nebavilo chodit kolem mě a koukat mi pod ruce, ale vlezla sis na postel a sama si hrála s plyšákama - něco jsi jim vyprávěla a hrozila prstíkem. Jsi esence roztomilosti. Stejně jako když jsme šly po obědě spát a já se jen s taťkou bavila, že není povlečená postel, kterou jsme spolu ráno vyslékly a ty jsi řekla “není” a šla jsi do pračky pro použitý povlak na polštář a přinesla mi ho. Někdy skutečně nechápu, jak moc už všechno chápeš ty.
Odpoledne jsme jeli k babičce - poprvé v bazénku - tedy už podruhé, ale poprvé na delší dobu. Sice jsme se u kávy a hraček zapovídali tak, že sluníčko zašlo za velký mrak a ve vodě bylo malinko zima, ale nevadí - alespoň jsi se nespálila. Ve vodě se ti myslím líbilo, ikdyž jsi byla jen u mě. Škoda, že jsme kvůli ekzému a kovidu nechodili na žádné plavání - a na podzim, kdy začnou kurzy to vypadá zase trochu nahnutě - a vstříc tomu jít nechci :( Snad se to nějak naučíme spolu s taťkou.
Obě babičky si nedají říct a stále nás přemlouvají, že by se nám strašně moc líbilo na hotelu Visla v Polsku - čím více nás o tom přesvědčují a přemlouvají, tím méně přemýšlíme o tom, že bychom tam snad někdy jeli na dovolenou. Moc bych si ale přála, abychom se letost podívali mimo Ostravu alespoň na pár dnů - snad zase naše oblíbená Lednice? Vlastně kamkoliv - s vámi dvěma na kraj světa!
Žádné komentáře:
Okomentovat